Už sám titulek výstižně charakterizuje letošní sezonu Mackems, která byla plná zvratů, nečekaných událostí, chmur, ale i naděje. Letošní sezona SAFC by se dala tak trochu hokejově rozdělit do tří třetin.

První třetina (srpen-přelom listopadu a prosince): Trápení

Před sezonou jsem byl optimistou, protože se podařilo přivést kvalitní posily do zálohy oslabené odchody zkušených Zendena a Malbranquea, když přišli Larsson, Gardner, Vaughan a do té doby neznámý McClean a do obrany zkušená dvojice O´Shea – Brown, útočné řady posílili mladíci Wickham s Ji Dong-wonem a na hostování Bendtner. Navíc posily dorazily vesměs brzy, tým měl tedy čas se sehrát.

Ročník 2011/12 Sunderland zahájil na Anfield Road. Po první půli byli Mackems zralí na ručník. Prohrávali sice jen 0:1, ale Reds neproměnili spoustu šancí včetně pokutového kopu. Ve druhé půli ale SAFC předvedl zmrtvýchvstání, Larsson nádherně vyrovnal, Reds byli pod tlakem a Sunderland málem vezl z AR tři body.

Fanoušci tak byli namlsaní před druhým zápasem sezony, který poutal ještě víc pozornosti než ten první, Sunderland totiž doma hostil nesmiřitelného rivala z Newcastlu. Sunderland však v zápase vyhořel, byl doslova impotentní a po zásluze prohrál. Právě tento zápas vyvinul velký nátlak na manažera Bruce i celý tým.

Atmosféře pak nepomohla kauza Gyan Asamoah. Ghanský útočník, jasná první volba útočných řad a nejdražší posila v historii klubu, ještě na konci srpna tvrdil, že „si angažmá v Sunderlandu užívá a Premier League je nejlepší liga na světě“, aby o týden později, po skončení přestupního termínu, si doslova vytrucoval hostování v klubu Al-Ain a odešel „čelit novým výzvám“ do SAE. Tím naštval fanoušky, protože se provalilo, že v Arábii bude brát týdně 200 tis. liber, kdežto v SAFC to bylo snad 60 tis. liber. To tedy byla ta „nová výzva“! V bleděmodrém se tak opakovala lednová kauza Bent…

Významná změna v klubové struktuře přišla v říjnu. Ikonu klubu Nialla Quinna vystřídal na pozici prezidenta klubu vlastník SAFC, Američan Ellis Short, což dále zvýšilo tlak na manažera Bruce. Herní a výsledková krize vyvrcholila 26. listopadu, když patnáctý Sunderland hostil dvacátý Wigan a gólem v nastavení prohrál 1:2. Manažer Bruce byl vypískán a klubové vedení se rozhodlo k radikálnímu řezu v podobě odvolání Bruce.

Druhá třetina (prosinec-březen): Na cestě vzhůru

Manažerem klubu byl jmenován Martin O´Neill. Úspěšný manažer Leicesteru, Celticu či Aston Villy, navíc od dětství fanoušek Sunderlandu, byl vřele přivítán a jeho příchod byl neskutečným impulsem. Jeho prvním zápasem byl duel s Blackburnem, který skončil vítězstvím a úspěšným debutem Jamese McCleana. Mladý levý záložník přišel v létě z Derry City, ale pod Brucem nedostal šanci a hrál jen v rezervě. Na doporučení trenéra rezervy Bertschina mu MON dal důvěru a třiadvacetiletý Ir se změnil doslova v zářící kometu a v symbol vzestupu klubu.

Vítězství nad Rovers tým nastartovalo a v lednu měl dokonce nejlepší aktuální formu ze všech týmů PL. SAFC zaznamenal mj. sérii tří výher v řadě, dokázal porazit lídra ligy Machester City a úspěšně postupoval FA Cupem. Vrchol přišel v první půli března, kdy se Sunderland dostal na osmé místo v tabulce a do čtvrtfinále poháru. A právě v té době začal pokles…

Třetí třetina (březen-květen): Sešup

Klíčovým okamžikem poslední části ročníku byla odveta čtrvtfinále FA Cupu proti Evertonu. Na Merseyside uhráli Mackems remízu a fanoušci doufali v první účast ve Wembley po osmi letech. Jenže Sunderland doslova vyhořel a na hráče jakoby padl splín. Najednou neměli o co hrát a s výjimkou utkání na Etihad Stadium se nedokázali vybičovat ke špičkovému výkonu. Sezonu tak SAFC zakončil se ziskem 45 bodů na 13. místě tabulky a osmi střetnutími bez výhry v řadě. Oproti té loňské si tak pohoršil o dva body a tři příčky.

Plusy sezony

- oproti loňsku došlo k podstatnému zlepšení obranné činnosti (46 ku 56 inkasovaným brankám). Zásluhu na tom mají jak obránci, tak i gólman. Zejména výkony belgické reprezentační jedničky Mignoleta šly hodně nahoru,

- Sunderland má jako JEDINÝ tým PL pozitivní bilanci s anglickým mistrem. A to na Etihad Stadium nebyl daleko od tří bodů a doublu,

- produktivita záložní řady. Je to paradox, ale SAFC se během dvou let změnil z týmu, který spoléhá na jednoho elitního střelce (Darren Bent) na klub, kde je tíha střelecké zodpovědnosti rozložena na celý tým,

- James McClean. Přišel za směšných 350 tis. liber, nikdo ho neznal a málokdo si od něj něco sliboval. Tento hráč však dokázal, že kvalitní fotbalista nemusí klubovou pokladnu přijít na miliony,

- zlepšení hráčské disciplíny. Zatímco loni dokonce tým obdržel varování od FA za vysoký počet červených a žlutých karet, letos jeho hráči viděli  „jen“ 60 žlutých a 4 červené,

- Martin O´Neill. Možná nejdůležitější pozitivum sezony. Je podle mne zárukou progresu v příštích letech. Je skvělé, že lavičce velí osobnost, která nejenže hráče dokáže motivovat, ale sama chce uspět nejenom z titulu manažerské cti, ale i proto, že Sunderland je jeho srdeční záležitost.

Mínusy sezony

- nepodařilo se zacelit mezeru po odchodu Benta. Vstřelení gólu je často pro tým neřešitelný úkol, příchod 1-2 kvalitních útočníků se jeví jako nezbytnost. Sunderland zaznamenal pouhých 45 ligových tref (14. místo, i sestupující Blackburn a Bolton jich zaznamenali více), a z toho útočníci pouhých 12,

- klesající návštěvnost (o cca 2,5%). Dá se pochopit, že v první části sezony se diváci do ochozů zrovna nehrnuli, ale zlepšení nenastalo ani po příchodu MONa a výsledkovém vzestupu. Údaj 26 042 platících diváků na zápas 5. kola FA Cupu s Arsenalem je zahanbující,

- hráčské aféry, které poškodily jméno klubu. Podrobně o nich budu psát dále,

- pokračující agónie v derby. O srpnovém domácím výbuchu řeč už byla, v březnové odvetě zase SAFC přišel o výhru na SDA v nastavení,

- špatné hospodaření klubu, které může znepříjemnit život po zavedení pravidel tzv. finančního fair play. Přes řeči o nutnosti úspor došlo opět k navýšení platů, meziroční ztráta poklesla jen díky mimořádným příjmům z prodejů hráčů (Bent, Henderson),

- výsledkový propad na konci ročníku, který zkazil dojem z působení MONa a klub stál několik milionů na TV právech, které mj. závisejí na umístění týmu v tabulce.

Hodnocení hráčů

Brankáři

Craig Gordon (1 zápas/0 branek): nehodnocen

Skotský gólman je bezesporu špičkový gólman, ale má neskutečnou smůlu na dlouhodobá zranění. Stopku mu vystavují kolena, opakovaně zlomené ruce a další zdravotní trable, které znamenají, že během čtyřletého angažmá neodehrál bez zdravotních problémů ani jednu sezonu. Autor nejlepšího zákroku dvacetiletí PL a nejdražší britský gólman historie tak po sezoně s největší pravděpodobností zdarma odejde po skončení smlouvy, jelikož v tuto chvíli je v SAFC až dvojkou.

Simon Mignolet (35/0): 1-

Loni v létě přicházel z belgického St. Truiden jako dvojka za Gordona. Při Skotových problémech se ale vypracoval na pozici jedničky a jeho výkony rostou každým zápasem. V paměti mně nadosmrti zůstane jeho úspěšný zákrok proti penaltě v derby s Newcastlem. Jen tak dál!

Keiren Westwood (10/0): 2-

Westwood nastupoval pouze při současném zranění Mignoleta i Gordona. Nezazářil ani nepropadl, Mignoletovi může být slušnou dvojkou.

Obránci

Phil Bardsley (38/2): 2-

Loňský Hráč sezony měl letos špatný start, byl vyloučen v derby a po nepotrestaném zákroku v zápase proti Chelsea dostal od FA čtyřzápasový flastr. Postupem času však jeho výkony opět stoupaly a Bardo byl jedním z nejspolehlivějších článků týmu, který na hřišti nechal všechno.

Titus Bramble (8/0): nehodnocen

Loni patřil k příjemným překvapením, letos ale příliš příležitostí nedostával a nad jeho dalším působením v klubu se vznáší otazník. Je to první z hříšníků, kteří SAFC pošpinili svými aférami. Bramble byl dvakrát obviněn ze sexuálního napadení, na jeho obranu ale musím dodat, že ani jedno z nich dosud nebylo prokázáno. A víme, jak to někdy, podotýkám někdy,  s obviňováním ze sexuálního harašení bývá, zvlášť když se jedná o známou a relativně movitou osobu…

Wesley Brown (22/1): 3

Brownovo hodnocení je hodně ovlivněno tím, že nastupoval v nepodařené první části sezony. V lednu utrpěl zranění, které jej vyřadilo po zbytek ročníku.  Proto doufám, že příští rok jej budu moci hodnotit objektivněji a hlavně lépe.

Wayne Bridge, Sotirios Kyrgiakos: nehodnoceni

Oba obránci přišli na hostování v lednu, kdy tým sužovala zranění obránců a akutně bylo třeba posílit zadní řady. Jejich místo však zaujal Kilgallon, Bridge i Kyrgiakos vpodstatě nenastupovali nebo jen střídali na pár minut a jejich působení bylo jen epizodní.

Matthew Kilgallon (11/0): 2

Když tento hráč přicházel v lednu 2010 z Sheffieldu United, byl jedním z nejlepších obránců Championship.  Ovšem jeho první zápas za Sunderland proti Evertonu mu tehdy nevyšel a Bruce už mu víceméně nedal šanci. Když ale v lednu 2012 Sunderland sužovala „obráncovská“ krize, doslova musel dostat příležitost a chopil se jí téměř stejně dobře jako McClean. Ne nadarmo byl v jednom předzápasovém programu označen jako Skill-gallon! A ještě jedno srovnání: když SAFC vedl na Etihad Stadium 3:1, šéfoval obraně právě on. V 80. minutě musel pro zranění střídat a SAFC během deseti minut 2x inkasoval…

John O´Shea (34/0): 2

Rozený vůdce, respektovaný, s ohromnou porcí zkušeností. Nechápu, že jej MON nejmenoval kapitánem místo komedianta Cattermolea. Jenom ty neustálá drobná zranění, ach jo…

Michael Turner (29/0): 2-

Turner možná nemá tolik talentu jako jiní, ale je úžasný bojovník. Bohužel má dvě tváře: na jednu stranu dokáže gólu zabránit, ale občas se nevyhne ani kiksu. Je platný hlavně v hlavičkových soubojích.

Záložníci

Lee Cattermole (27/0): 4-

Největší předností našeho „kapitána“ , námi důvěrně přezdívaného Cattermoula, je skutečnost, že je často zraněný a svému týmu tak nemůže škodit. Nejistý ve hře dozadu, neplatný ve hře dopředu, svými červenými kartami často zbytečně oslabuje tým.  Oceňuju však, že letos dostal jen jednu červenou, a to až po skončení derby. Připsal si i jednu neslavnou aféru, viz Nicklas Bendtner.

Jack Colback (40/2): 2

Jediný odchovanec v A-týmu dostal letos hodně příležitostí. Ze začátku jeho výkony nebyly nic moc, ale spolu s Mignoletem byl jediným hráčem, který se zlepšoval celou sezonu a na jejím konci byl podle mého nejlepším hráčem v poli. Jen tak dál!

Ahmed Elmohamady (21/1): 3-

Egypťan hrál zdánlivě dost času, ale nenechte se zmýlit počtem zápasů – Elmo většinou střídal na posledních pár minut. Zdál se být nadějným hráčem, ale jeho progres se letos zastavil a v létě kvůli malému hernímu vytížení zřejmě odejde.

Craig Gardner (37/3): 4

Od tohoto hráče jsem hodně čekal, ale byl jsem zklamán. Měl potíže s adaptací v týmu, údajně se chtěl vrátit za rodinou do Birminghamu a jakoby se chaos v hlavě promítl do jeho výkonů. Pod MONem nakrátko ožil, ale pak zase spadl do průměru. Bude si muset srovnat, co chce – je to kvalitní hráč, ale musí dát do hry srdce.

Sebastian Larsson (40/8): 1-

Výborný běhavý hráč, navíc s výjimečnou kopací technikou, specialista na standardky. Nejlepší hráč první poloviny sezony, poté poněkud polevil, ale i tak má za sebou slušný ročník. Trošku mu vyčítám disciplinární statistiky, devět žlutých karet je hodně.

James McClean (29/6): 1

Tento hráč všem dokázal, že když se chce, tak to jde. Vyřešil dlouhodobý problém na levém křídle. Dříč, rychlý, slušná kopací technika. Objev sezony, který se díky vlastní píli dostal až do reprezentace, kde si odbyl debut proti ČR. Bravo!

David Meyler (9/0): nehodnocen

Má smůlu na zranění, navíc herně je ještě nevyzrálý, a proto jen paběrkoval.  Jeho chvíle ale ještě přijde.

Kieran Richardson (34/3): 2-

Možná největší univerzál týmu, zatím nefušoval do práce jen gólmanům:-) Ale už v MUTD mu fanoušci vyčítali jeho přístup ke hře, občas působí dojmem, že se na hřišti ocitl nedopatřením.

Stéphane Sessegnon (42/8): 1-

Výborný hráč, který je předmětem zájmu ze strany slavnějších a bohatších klubů. Oprávněně získal titul Hráč sezony. Osm branek dal, na dvanáct přihrál a několik dalších svými akcemi připravil. Kaňku ve formě mínusu na vysvědčení si vysloužil zbytečným vyloučením v derby, které nás možná stálo cennou výhru. Pokud bude mít zaječí úmysly, bude jej těžké nahradit.

David Vaughan (28/2): 4

Z Blackpoolu přicházel jako playmaker, ale podobně jako Charlie Adamovi se mu sezona nepovedla podle představ, chvílemi působil jakoby bez motivace. Letos zklamal, ale ještě bych mu šanci dal – musí ale ukázat, že o ni stojí.

Útočníci

Nicklas Bendtner (31/8): 3-

Mám-li hodnotit fotbalovou stránku Dánova angažmá, pak nezklamal, ale ani nepotěšil a není překvapením, že jeho hostování z Arsenalu nebude prodlouženo.

Bendtner spíše „zaujal“ svými mimofotbalovými aférami. Během osmi měsíců angažmá stihl hned tři. Nejprve si s Cattermoulou ověřovali v Newcastlu výkony svých sporťáků, přičemž nabourali několik aut a jen zázrakem nikdo nepřišel k újmě. Druhá kauza vznikla při placení účtu v kodaňské pizzerii, kde mu nefungovala platební karta, a proto obsluha chtěla po NB úhradu v hotovosti. Rozkřikl se na ně ve stylu „jestli neví, kdo on je, že by si tu pizzerii mohl koupit celou“ atd. Prostě chování arogantního blbečka. Svůj hattrick pak dokončil rvačkou v restauraci v Yarmu nedaleko Middlesbrough. Vzhledem k tomu jsem rád, že už nebude svými výstřelky kazit jméno klubu.

Fraizer Campbell (17/2) : nehodnocen

Na přelomu ledna a února se vrátil po roce a půl na fotbalové trávníky, když doléčil vleklé zranění kolene. Předvedl ohromný start, když v prvních dvou utkáních vstřelil dvě branky, čímž si vysloužil i pozvánku do reprezentace. Jenže od té chvíle se vysloveně trápil, neproměňoval ani ty nejvyloženější šance. Navíc přišly i drobné zdravotní problémy, a tak si většinu startů připsal pouze jako střídající hráč na posledních pár minut, proto jej nehodnotím.

Asamoah Gyan (4/0) : 5

Raději no comment.

Ji Dong-won (21/2): nehodnocen

Těžká sezona pro dvacetiletého Korejce. Přišel do úplně cizí země s odlišnou kulturou a bez znalosti jejího jazyka. Jeho adaptace byla ohromně obtížná, dokonce mu museli členové korejské komunity v Sunderlandu pomáhat s vyřizováním úředních záležitostí. Jeho situaci skvěle pochopili fanoušci, v prvních měsících se z jejich strany dočkalo Korejci velké podpory skandováním jeho jména při snad každém dotyku s míčem. Vzhledem k těmto problémům nemohly být na něj kladeny velké nároky, v základní sestavě se objevil jen několikrát, a proto dvě vstřelené branky nemohou sloužit jako měřítko pro hodnocení. Ale jeho branka v poslední minutě nastavení proti MCFC stála za to!

Connor Wickham (19/1): nehodnocen

Tento osmnáctiletý mladík stál Steva Bruce krk. Místo aby koupil osvědčeného útočníka, vyplatil 8m liber za talent, který může být pěkným zajícem v pytli. Snad jeho čas ještě přijde.

Statistiky:

Forma

Celkem: 11W-12D-15L, 45 bodů, skóre 45:46, 13. Místo

Doma: 7W-7D-5L, 28 bodů, skóre 26:17, 11. Místo

Venku: 4W-5D-10L, 17 bodů, skóre 19:29, 14. Místo

Střelci

Sessegnon & Bendtner & Larsson: 8

McClean: 6

Asistence:

Sessegnon: 9 (podle FPL 12)

Bendtner: 5

Disciplína

ČK: Bardsley & Sessegnon & Cattermole & Gardner: 1

ŽK: Cattermole: 13, Larsson: 9

Nejlepší hráč sezony: Stéphane Sessegnon

Nejlepší mladý hráč sezony & objev sezony: James McClean

Největší tragéd: Lee Cattermole

Nejdůležitější zápas: Sunderland 2:1 Blackburn

Nejlepší zápas: Manchester City 3:3 Sunderland

Nejhorší zápas: Everton 4:0 Sunderland

Nejkrásnější gól: Sebastian Larsson v Liverpool

Nejlepší moment: zneškodněná penalta v derby

Nejhorší moment: vyrovnání Ameobiho v nastaveném čase v derby

Zdroj obrázku: wikipedia.org, publikováno pro premierleague.cz